O brainstormingu a brainwritingu dnes na internetu najdete nepřeberné množství článků, návodů a „osvědčených postupů“. Většina z nich se soustředí na techniku provedení – kolik lidí má sedět u stolu, jak dlouho má trvat jedno kolo nebo že se během generování nápadů nemá kritizovat.
Tento text se tímto směrem vydá jen okrajově. Ne proto, že by pravidla nebyla důležitá, ale proto, že jsou dnes snadno dohledatelná a většinou dobře známá.
Tento článek není návodem, jak brainstorming nebo brainwriting „správně provést“, ale pokusem pojmenovat, proč tyto metody v praxi často selhávají – a kdy naopak fungují velmi dobře. Mnohem méně se naopak mluví o tom, co musí být splněno, aby tyto metody skutečně fungovaly v praxi – jak připravit tým, jaké „kulisy“ vytvořit, jakou roli hraje moderátor, kdy je na brainstorming nebo brainwriting správná chvíle a kdy je naopak lepší je nepoužít.
V konečném důsledku totiž nejde jen o techniku generování nápadů, ale i o firemní kulturu, způsob práce s lidmi a ochotu vytvářet bezpečný prostor pro přemýšlení.
„Kreativní metoda sama o sobě nikoho kreativním neudělá. Může jen vytvořit prostor, ve kterém se kreativita může objevit.“
Brainstorming a brainwriting patří mezi nejčastěji používané nástroje generování nápadů. Přesto se v praxi často zaměňují, zjednodušují nebo se používají automaticky – bez ohledu na kontext, typ problému nebo složení týmu. Nejde o kreativní triky, ale o dva rozdílné způsoby práce s myšlením lidí.
1.1 Co mají společné
Tyto dvě metody samy o sobě k výsledku ovšem nestačí a k dosažení pozitivní změny je nutné je kombinovat s dalšími hodnotícími metodami.
1.2 V čem se liší
Brainstorming
nápady vznikají nahlas a v přímé interakci
vysoké tempo, vysoká energie
citlivý na osobnosti a hierarchii
vhodný pro rychlé otevření tématu
Brainwriting
nápady vznikají v tichu, individuálně
sdílení probíhá až následně
omezuje dominanci jednotlivců
vhodný pro různorodé nebo hierarchické týmy
1.3 Základní možnosti použití
Brainstorming: rychlý start a společné naladění
Brainwriting: větší šíře a stabilita nápadů
V praxi se nejlépe osvědčuje kombinace obou přístupů
Tyto dvě metody samy o sobě k výsledku ovšem nestačí a k dosažení pozitivní změny je nutné je kombinovat s dalšími hodnotícími metodami.
2.1 Co brainstorming je (a co není)
Brainstorming je strukturovaný způsob společného generování nápadů v krátkém časovém úseku, jehož cílem není kvalita jednotlivých návrhů, ale otevření prostoru možností. Nejde o diskusi ani o hledání řešení, ale o oddělenou fázi tvorby, ve které se záměrně odkládá hodnocení, proveditelnost i kritika.
Není to volná diskuze bez pravidel, prostor pro obhajobu nápadů ani záruka kvalitních výstupů.
Brainstorming není o kvalitě nápadů, ale o vytvoření prostoru, ve kterém mohou vůbec vzniknout.
2.2 Proč brainstorming často nefunguje
Následující problémy se v praxi objevují opakovaně. Nejde o náhodné chyby jednotlivců, ale o typické vzorce chování skupiny a vedení procesu. Pro rychlou orientaci je každý problém nejprve shrnut jednou větou. Podrobnější vysvětlení je uvedeno níže a čtenář si ho může projít podle potřeby.
1.Dominance silných osobností
Myšlení skupiny se rychle přizpůsobí několika hlasitým nebo autoritativním jedincům a ostatní účastníci ustupují do pozadí.
Několik hlasitějších nebo autoritativních účastníků dokáže rychle ovládnout směr debaty. Ostatní se buď přizpůsobí, nebo přestanou přispívat. Typicky se to děje v týmech, kde je přítomen vedoucí, seniorní expert nebo charismatický kolega.
Jak se tomu bránit: Pomáhá jasná struktura (časově omezená kola, sběr nápadů po blocích) a oddělení role účastníka a vedoucího. Vedoucí by se měl zapojit až na konci, případně vůbec. Struktura je zde důležitější než „volná diskuze“.2. Sociální lenost
Ve větší skupině část účastníků přestává cítit osobní odpovědnost a spoléhá na aktivitu ostatních.
Ve větší skupině klesá pocit osobní odpovědnosti. Část účastníků spoléhá na to, že „něco vymyslí ti druzí“. Výsledkem je pasivita, minimum vlastních nápadů a zdánlivě nízké zapojení týmu.
Jak se tomu bránit: Držet počet účastníků nízký (ideálně 4–7 lidí) a začít individuální fází, kde každý musí přinést vlastní podněty. Lektor by měl jasně nastavit očekávání, že přispívá každý.3. Konformita a skupinové myšlení
Jakmile se objeví první „líbivý“ směr, skupina k němu začne tíhnout a různorodost nápadů rychle mizí.
Jakmile se objeví první směr nebo „líbivý“ nápad, ostatní se k němu začnou nevědomky přiklánět. Místo různorodosti vzniká několik variací na totéž. To je časté například při brainstormingu nad zlepšením procesu, který tým dlouhodobě zná.
Jak se tomu bránit: Vědomě oddělit generování podle témat nebo použít brainwriting jako první krok. Ten pomáhá udržet šíři nápadů a brání příliš rychlému zúžení směru (viz další kapitoly).4. Sklouznutí k řešení místo generování
Fáze tvorby se předčasně změní v diskusi o proveditelnosti, nákladech nebo odpovědnosti.
Brainstorming se rychle změní v diskusi o proveditelnosti, nákladech nebo odpovědnosti. Typickým signálem je věta „to už jsme zkoušeli“ nebo „tohle u nás nepůjde“. Tím se fáze tvorby předčasně uzavře.
Jak se tomu bránit: Lektor musí aktivně hlídat hranici mezi tvorbou a hodnocením. Pomáhá jasné časové oddělení fází a viditelné parkování hodnotících poznámek na později.2.3 Kdy má brainstorming smysl (a kdy ne)
Vhodné situace
rychlé otevření tématu
Vhodné na začátku práce s problémem, kdy cílem není najít řešení, ale rozšířit pohledy a nastartovat společné myšlení.
malé, relativně homogenní týmy
Funguje tam, kde mezi účastníky není výrazná hierarchie a lidé mají podobnou míru zkušeností i bezpečí vyjadřovat se.
nízké riziko rozhodnutí
Pokud špatný nápad nic zásadního neohrozí a bude ještě dál filtrován, může brainstorming fungovat jako dobrý start.
Nevhodné situace
složité problémy
U komplexních témat s mnoha proměnnými má brainstorming tendenci zjednodušovat a skákat k povrchním řešením.
hierarchické týmy
Přítomnost nadřízených nebo hodnotitelů vede k autocenzuře a hledání „bezpečných“ nápadů místo skutečné kreativity.
citlivá nebo politická témata
Tam, kde jde o moc, odpovědnost nebo chyby, lidé v otevřené diskuzi často neříkají to podstatné.
Skupina není součet jednotlivých mozků. Je to systém se svými vlastními zákonitostmi.
2.4 Základní postup
Zjednodušený postup brainstormingu
Jasně vymezit téma nebo otázku
V krátkém časovém bloku generovat nápady bez hodnocení
Vše zaznamenat
Hodnocení a výběr oddělit do samostatné fáze
Pokud se při brainstormingu opakovaně setkáváte se stejnými problémy – mluví jen někteří, nápady se rychle sjednotí do jednoho směru nebo se diskuze zvrhne v hodnocení – není to selhání lidí. Je to selhání formy práce.
Brainwriting vznikl právě jako reakce na tyto situace. V praxi se používá ve chvíli, kdy je zřejmé, že společná diskuze nedává prostor všem účastníkům nebo že tým potřebuje nejprve „vysypat“ myšlenky bez vlivu ostatních.
Zásadní rozdíl oproti brainstormingu není v technice, ale v načasování interakce. U brainwritingu lidé nejprve přemýšlejí sami, v tichu a bez okamžité reakce okolí. Skupina vstupuje do hry až ve chvíli, kdy už existuje konkrétní materiál, se kterým lze dál pracovat.
V praxi to znamená, že:
introvertní nebo méně průbojní účastníci dostanou stejný prostor jako ti hlasití,
nápady nejsou ovlivněny prvním vysloveným řešením,
a moderátor má od začátku pod kontrolou hranici mezi tvorbou a hodnocením.
Brainwriting se proto osvědčuje všude tam, kde je cílem získat širší spektrum podnětů dříve, než se tým pustí do jejich rozvíjení nebo výběru.
Brainwriting není univerzálním řešením, ale velmi spolehlivým prvním krokem tam, kde společná diskuze naráží na své limity.
Oddělení myšlení jednotlivce od tlaku skupiny je často účinnější než snaha skupinu „lépe moderovat“.
Výhoda brainwritingu nespočívá v tom, že by generoval „lepší“ nápady, ale v tom, že systematicky odstraňuje nejčastější brzdy kreativní práce ve skupině.
Zabraňuje dominanci silných osobností
Nápady vznikají individuálně a bez publika. Nikdo nemá možnost ostatní přehlušit, shodit nebo nechtěně nasměrovat.
Snižuje pasivitu a sociální lenost
Každý účastník má jasně daný úkol přinést vlastní podněty. Není možné se „svézt“ na aktivitě ostatních.
Udržuje rozmanitost nápadů
Protože lidé nereagují na už vyslovené návrhy, nevznikají jen variace na jeden směr. Často se objeví i myšlenky, které by v otevřené diskuzi vůbec nezazněly.
Chrání fázi generování před hodnocením
Ticho a individuální práce přirozeně oddělují tvorbu od posuzování. Diskuze o proveditelnosti přichází až ve chvíli, kdy k tomu má tým dostatek materiálu.
V praxi se tak brainwriting používá jako stabilní vstupní fáze, která vytváří kvalitnější základ pro následný brainstorming, třídění nebo kombinování nápadů. Nejde o konkurenci brainstormingu, ale o jeho doplnění v situacích, kde by samotná diskuze byla spíše na škodu.
Jasně vymezený problém nebo otázka
Individuální zápis nápadů (časově omezený – obvykle 3–5 minut na jedno kolo; kol může být více, typicky 2–4, podle složitosti tématu)
Sdílení všech návrhů bez hodnocení
Teprve následně třídění a další práce s výstupy
4.1 Jak metodu volit podle situace
| Situace | Doporučená metoda |
| Rychlá porada | Brainstorming |
| Různorodý tým | Brainwriting |
| Citlivé téma | Brainwriting |
| Časový tlak | Brainstorming |
Vymezení a ohraničení tématu
Jasně pojmenovat problém, cíl nebo otázku a stanovit rámec (co řešíme, co už ne, v jakých mantinelech se pohybujeme).
Individuální brainwriting
Každý účastník samostatně zapisuje své nápady v tichu, bez vlivu skupiny.
Sdílení nápadů bez hodnocení
Všechny podněty se shromáždí a zpřístupní celé skupině, stále bez komentářů a kritiky.
Krátký řízený brainstorming nad vzniklými podněty
Skupina navazuje na existující nápady, rozvíjí je a kombinuje.
Třídění, hodnocení a prioritizace
Nápady se seskupí, posoudí podle zvolených kritérií a vyberou se kandidáti pro další rozpracování.
Tato kapitola shrnuje faktory, které v praxi nejvíce ovlivňují, zda brainstorming nebo brainwriting skutečně přinese použitelné výstupy. Jednotlivé body jsou řazeny podle důležitosti a logické příbuznosti. Každý bod je nejprve shrnut praktickým výrokem; podrobnější vysvětlení slouží jako rozšíření pro hlubší pochopení.
Bez těchto podmínek nemá smysl kreativní metody vůbec zahajovat. Pokud nejsou splněny, selže i sebelepší technika.
Oddělovat generování a hodnoceníJakmile se začne hodnotit příliš brzy, kreativní fáze končí dřív, než se vůbec rozběhne.
Připomínat účastníkům, že v této fázi nejde o proveditelnost ani kvalitu. Jakmile se objeví hodnocení, moderátor ho má zastavit a odložit do další fáze. Praktickým pomocníkem je parkoviště nápadů, kam lze hodnotící komentáře nebo nutkání diskutovat nenásilně odložit.
Jasné vymezení role moderátoraModerátor není nositelem nápadů, ale strážcem struktury, tempa a bezpečného prostoru. Čím méně prosazuje vlastní řešení, tím větší prostor vzniká pro kreativitu ostatních účastníků.
Dohoda na pravidlech „hry“ předemKrátké vysvětlení průběhu, pravidel a očekávání výrazně snižuje nejistotu účastníků a omezuje potřebu moderátorských zásahů během samotné diskuze.
Vědomé ukončení fáze generováníBez jasného ukončení se generování, diskuse a hodnocení smíchají do chaosu.
Moderátor by měl jasně pojmenovat konec fáze tvorby nápadů a oddělit ji od další práce. Pomáhá tím přepnout myšlení týmu a zabránit zbytečnému míchání fází.
Tyto dovednosti rozhodují o kvalitě procesu. Nejsou vždy nutné všechny, ale jejich absence se rychle projeví.
Vědomé udělování slovaPokud se diskuze neřídí, ke slovu se dostanou pořád ti samí lidé.
Moderátor by měl aktivně zapojovat tišší účastníky, omezovat dominanci silných osobností a případně používat řízené kolo příspěvků nebo symbolický předmět slova.
Práce s rolemiDočasné role pomáhají udržet strukturu myšlení a oddálit předčasnou kritiku.
Přidělení rolí (kreativní, analytická, kritická apod.) dává diskuzi rámec a pomáhá zabránit tomu, aby se hodnocení rozběhlo příliš brzy.
Práce s energií skupinyKlesající energie je signál ke změně formy, ne k většímu tlaku.
Pokud energie skupiny klesá, pomáhá změna tempa, krátká přestávka, střídání individuální a skupinové práce nebo dočasná změna aktivity.
Práce s tichemTicho není chyba procesu, ale často jeho nejproduktivnější moment.
Schopnost vydržet krátké ticho je důležitá moderátorská dovednost. Právě v pauzách často vznikají méně samozřejmé, ale hodnotné nápady.
Podpůrné nástroje a prostředí mohou proces výrazně posílit, ale samy o sobě ho nezachrání.
Parkoviště nápadůOdkládání hodnotících poznámek pomáhá udržet fokus bez umlčování lidí.
Viditelný prostor pro průběžné zapisování námitek, obav nebo nápadů mimo aktuální téma pomáhá chránit fázi generování a udržet pozornost skupiny.
Použití podpůrných technikDigitální nástroje často sníží sociální tlak a zvýší zapojení týmu.
Vedle analogových nástrojů lze využít digitální platformy umožňující anonymní sběr nápadů, třídění nebo práci na dálku, což často podporuje zapojení méně průbojných účastníků.
Zachycení všech nápadů beze ztrátI zdánlivě slabé nebo bizarní nápady mohou později sehrát klíčovou roli.
Všechny nápady mají zůstat viditelné. Často slouží jako spouštěč dalších myšlenek nebo jako základ pro pozdější rozpracování.
První shoda bývá často nejpohodlnější, ne nejlepší.
Pokud se tým příliš rychle shodne na jednom směru, měl by moderátor vědomě otevřít alternativy a pomoci skupině změnit úhel pohledu.
Vliv firemní kulturyBez bezpečného prostředí kreativní metody fungují jen formálně.
Ochota přicházet s nápady závisí především na prostředí. Pokud kultura trestá chyby nebo zpochybňuje nové podněty, budou kreativní metody fungovat jen omezeně.
Generování nápadů je pouze první krok v práci s kreativitou. Brainstorming ani brainwriting samy o sobě nevedou ke změně, zlepšení nebo inovaci – vytvářejí pouze materiál, se kterým je potřeba dál pracovat.
Jakmile vznikne větší množství nápadů, přichází na řadu další fáze řízené kreativity:
Rychlé síto a třídění – oddělení podnětů, které mají potenciál, od těch, které sloužily spíše jako inspirace nebo rozběh myšlení.
Změna úhlu pohledu – rozpracování vybraných nápadů pomocí dalších metod (např. SCAMPER), které pomáhají nápady posunout, rozvinout nebo zpochybnit.
Výběr kandidátů k ověření – přechod od generování k testování, prototypování nebo malým experimentům.
Zároveň je důležité si uvědomit, že brainstorming ani brainwriting nejsou univerzálním řešením pro všechny typy problémů. Jsou jednou z mnoha metod, které mají své místo v určité fázi procesu.
V dalších dílech seriálu se proto zaměříme na:
metody rozpracování a modifikace nápadů,
práci s hodnocením a prioritizací,
roli experimentů a ověřování v praxi,
vliv firemní kultury a prostředí na dlouhodobou kreativitu týmů.
Tento článek tak slouží jako výchozí bod – nikoli jako uzavřený návod, ale jako pozvánka k systematičtější práci s kreativitou.
| Software | Vhodné použití | Odkaz | Komentář / poznámky |
|---|---|---|---|
| Miro | Brainwriting, Brainstorming, třídění, hlasování | miro.com | Univerzální online whiteboard. Ideální kombinace tichého brainwritingu a následné společné práce. |
| Mural | Brainwriting, Brainstorming | mural.co | Silný nástroj pro facilitované workshopy a strukturovanější práci. |
| FigJam | Brainstorming, rozpracování nápadů | figma.com/figjam | Vhodné pro kreativní a produktové týmy. Méně vhodné pro anonymní sběr. |
| Microsoft Whiteboard | Brainstorming | microsoft.com | Základní nástroj v rámci Microsoft 365. Funkčně jednodušší, ale snadno dostupný. |
| Google Forms | Brainwriting (anonymní, asynchronní) | forms.google.com | Rychlý anonymní sběr nápadů před schůzkou nebo workshopem. |
| Slido | Brainwriting, hlasování | slido.com | Vhodné pro větší skupiny, omezuje vliv hierarchie. |
| Mentimeter | Hlasování, prioritizace | mentimeter.com | Rychlé rozhodování po generování nápadů. |
| Trello | Navazující práce s nápady | trello.com | Přechod od nápadů k úkolům. Není určen pro samotné generování. |
| Asana | Navazující práce s nápady | asana.com | Projektové řízení po kreativní fázi. Vhodné pro další rozpracování. |
| Jira | Navazující práce s nápady (technické týmy) | atlassian.com/jira | Silné řešení pro vývojové týmy. Převod nápadů do backlogu. |
Následující cvičení je určeno pro ty, kteří chtějí jít ještě o krok dál a podívat se na vlastní zkušenost s odstupem.
Vzpomeňte si na konkrétní situaci, kdy jste se účastnili brainstormingu nebo brainwritingu, který nepřinesl použitelný výsledek.
Zkuste si odpovědět na následující otázky:
Jak byl problém nebo téma vymezené?
Kdo byl v místnosti (role, hierarchie, zkušenosti)?
Byla jasně oddělená fáze generování a fáze hodnocení?
Jakou roli měl moderátor a jak do procesu zasahoval?
Zkuste si představit, co by se změnilo, kdyby:
nejprve proběhl tichý brainwriting,
moderátor aktivně hlídal hranice mezi tvorbou a hodnocením,
byly předem jasně stanoveny mantinely a očekávání.
Cílem není hledat viníka, ale rozpoznat, že selhání metody je často selháním kontextu, přípravy nebo vedení.
Vyberte si jednoduchý a neškodný problém (např. drobné zlepšení každodenního předmětu nebo procesu).
Nejprve si dejte 3 minuty na rychlý brainstorming – zapisujte nápady tak, jak by vznikaly ve skupině.
Poté si dejte 3 minuty ticha a zkuste totéž formou brainwritingu. Porovnejte nejen počet nápadů, ale i jejich různorodost a to, jak moc jste se při obou přístupech sami cenzurovali.
Časový odpočet se ukázal jako velmi efektivní, tlačí mne a to je dobře 😉 . Následující příspěvek bude o nástrojích podporujících KREATIVITU a následně se podíváme pořádně na mé oblíbené MYŠLENKOVÉ MAPY.
Protože následující dva týdny budu mimo ČR, dám si kapánek delší časový limit na vydání dalšího příspěvku, ale časomíru dodržím 😉
Zda postupně naleznete navazující příspěvky seriálu…

1. Najdi úzké místo v systému
a. Najdi / definuj hranice systému. Mohou být určeny účelem systému, odpovědností nebo vlivem na systém.
b. Systém musí být definován tak aby vytvářel souvislou řadu činností (včetně případného větvení a opětovného slučování)
c. Definuj vstupy a výstupy systému
d. …a nyní by je možné na základě pozorování systému za různých systuací určit Nejužší místo systému.
2. Najdi způsob, jak maximálně rozšířit úzké místo, tj. maximálně využít
a. Často je úzké místo úzkým místem z důvodu nedostatečné kapacity, v tuto chvíli je jedno proč tomu tak je, ale projevuje se to frontou požadavků, dlouhou a proměnlivou dobou odbavení požadavku, či prostoji u kroku následujícího po úzkém místě. Pak je třeba provést analýzu pracovního postupu a zjistit časovou strukruru.
b. Když víte jak je využíván či nevyužíván zdroj (úzké místo) v čase, zkuste najít způsob jak zvýšit jeho efektivitu (zlepšit postupy, posílit ve správný čas kapacitu, použít postupy průymslového inřenýrstvý jako je např. SMED
c. cílem tohoto kroku je zbavit se všech neproduktivních činností (ty co nepřidávají hodnotu) a ty činnosti které přidávají hodnotu zproduktivnit. Nyní když v rámci úzkého místa jsme uděali vš co se dalo a stéle ještě nemáme dost kapacity a úzké místo je stále úzkým místem, je čas se podívat do okolí.
3. Podřiď celé okolí úzkému místu
a. Zdroj který jsme identifikovali jako úzké místo je to co limitoje výkon celého systému a jako takový je pro nás velmi cenný, proto je často výhodnější podřídit mu „okolí“ tedy činnosti před a za úzkým místem tak, aby ho podporovali a to i za cenu poklesu produktivity na okolních činnostech.
b. Často jde o to, aby úzkémísto nemuselo čekat na „někoho dalšího“. To jde zajistit několika způsoby:
– přesnějším plánováním „dodavatelských zdrojů“ v čase (jak externích tak interních vztahů)
– posílením kapacity dodavatelských zdrojů
– vytvořením vyrovnávacího skladu před úzkým místem
V tomto případě se často hovoří o tzv. Lanu a Bubnu (Rope and Drum). Tato metoda pomáhá vyladit celý proces kolem úzkého místa a vede k jeho maximálnímu využití.
4. Zvětši kapacitu systémového úzkého místa
… no a nyní pokud to ještě nestačí a úzké místo se nepřesunulo jinam, protože v reálném životě většinou nedochází k dokonalému vybalancování kapacit v celém procesu, je na místě uvažovat o investici do stroje, náboru nového pracovníka a podobně… Nicméně výše uvedeným postupem jsme docílili:
– optimalizace úzkého místa „zevnitř“, tedy odstranění neefektivit
– využití tohoto zdroje na „maximum“ podporou z „okolí“
– oddálení investice, většinou značné, do nákupu nových kapacit 😉
5. Pokud bylo vše provedeno správně, vrať se do bodu 1.