Už jste také slyšeli ten povzdech třeba kvalitáře nebo procesního technika? Ach jo, to je lidský faktor, s tím se nedá nic dělat! Co tím vlastně myslí? Snad lidskou nedokonalost? Chyby způsobené člověkem? Nebo hůř. Lidskou nedbalost, lenost?
Moje zkušenost, ale i průzkumy ukazují, že to, čemu říkáme „lidský faktor“, je důsledek, nikoli příčina selhání!
Jak moc, jak důsledně a poctivě si klademe otázku, PROČ? Než prohlásíme něco jako „To bych tady musel mít jen roboty…“ A myslíme tím, že chybu udělal nepředvídatelný a neposlušný člověk nedodržující psané postupy a nařízení.?
Vzpomínám si, že jsem před časem zaváděl rychlou změnu (SMED) a při rozhovoru se ptám. Jak začínáte změnu formy? Odpověď zněla: Zkontrolujeme formu, zda ji není třeba opravit. Ptám se: Kdy k tomu poškození většinou dochází? Při předchozím použití. A proč ji nezkontrolujete a neopravíte po předchozím použití? A dostal jsem odpověď: No, na to není čas, musíme rychle vyměnit formu…
Opakovaná chyba je selhání systému
Drucker rozlišuje mezi jednotlivou chybou, (která může být výsledkem situace nebo omylu) a opakovanou chybou, která signalizuje hlubší problém:
„Když se chyba opakuje, nehledejte viníka, ale hledejte chybu v systému.“
„The fault is in the system and not in the men.“
Většinou zde rozhovor končí příkazem, tak než dáte formu do skladu, provedete kontrolu a opravu. A hlavou manažera jde myšlenka, výmluvy…

Jenže, když se ptáte dál, zjistíte, že:
…a nyní už to není tak úplně výmluva, že? Nastavený systém je do toho vlastně tlačí.
Chceme-li, aby změna byla trvalá a přirozená, musí být firemní optimum i optimem individuálním, každého ovlivněného pracovníka.
Co tedy s tím? Jak zajistit aby se chyba neopakovala? Odpovědí je hledání KOŘENOVÉ PŘÍČINY a její ODSTRANĚNÍ…
Ještě bych se chtěl vrátit k firemnímu a individuálnímu optimu. Ano, změny můžete nařídit, natrénovat, vysvětlovat, ale pokud konkrétní zaměstnanec nebude osobně zainteresován a nebude mu změna dávat smysl, bude Vás to stát více peněz a změna bude nestabilní.
Hledejte taková řešení, kdy se firemní a osobní optimum překrývají, aspoň částečně.
Dobrým pomocníkem může být například Balanced Score Card (BSC), ale o tom zase v jiném příspěvku.
Russell L. Ackoff: „Úspěšné řešení problémů vyžaduje najít správné řešení pro správný problém. Častěji selháváme tím, že řešíme špatný problém, než že máme špatné řešení správného problému.“
Shigeo Shingo: „Neúnavná salva otázek ‚proč‘ je nejlepší způsob, jak proniknout závojem myšlení, který vytváří status quo. Používejte ji často.“
Průběžně měním odkazy na Wikipadii za vlastní příspěvky.
Kultura viny ve firmách často zakrývá skutečné procesní selhání. Místo hledání viníka…
Read MoreVe firmách se často opakuje situace, kdy úkol zadaný vedoucím je na…
Read MorePříspěvek představuje praktický pohled na PDCA cyklus (Plánuj – Proveď – Ověř…
Read More
1. Najdi úzké místo v systému
a. Najdi / definuj hranice systému. Mohou být určeny účelem systému, odpovědností nebo vlivem na systém.
b. Systém musí být definován tak aby vytvářel souvislou řadu činností (včetně případného větvení a opětovného slučování)
c. Definuj vstupy a výstupy systému
d. …a nyní by je možné na základě pozorování systému za různých systuací určit Nejužší místo systému.
2. Najdi způsob, jak maximálně rozšířit úzké místo, tj. maximálně využít
a. Často je úzké místo úzkým místem z důvodu nedostatečné kapacity, v tuto chvíli je jedno proč tomu tak je, ale projevuje se to frontou požadavků, dlouhou a proměnlivou dobou odbavení požadavku, či prostoji u kroku následujícího po úzkém místě. Pak je třeba provést analýzu pracovního postupu a zjistit časovou strukruru.
b. Když víte jak je využíván či nevyužíván zdroj (úzké místo) v čase, zkuste najít způsob jak zvýšit jeho efektivitu (zlepšit postupy, posílit ve správný čas kapacitu, použít postupy průymslového inřenýrstvý jako je např. SMED
c. cílem tohoto kroku je zbavit se všech neproduktivních činností (ty co nepřidávají hodnotu) a ty činnosti které přidávají hodnotu zproduktivnit. Nyní když v rámci úzkého místa jsme uděali vš co se dalo a stéle ještě nemáme dost kapacity a úzké místo je stále úzkým místem, je čas se podívat do okolí.
3. Podřiď celé okolí úzkému místu
a. Zdroj který jsme identifikovali jako úzké místo je to co limitoje výkon celého systému a jako takový je pro nás velmi cenný, proto je často výhodnější podřídit mu „okolí“ tedy činnosti před a za úzkým místem tak, aby ho podporovali a to i za cenu poklesu produktivity na okolních činnostech.
b. Často jde o to, aby úzkémísto nemuselo čekat na „někoho dalšího“. To jde zajistit několika způsoby:
– přesnějším plánováním „dodavatelských zdrojů“ v čase (jak externích tak interních vztahů)
– posílením kapacity dodavatelských zdrojů
– vytvořením vyrovnávacího skladu před úzkým místem
V tomto případě se často hovoří o tzv. Lanu a Bubnu (Rope and Drum). Tato metoda pomáhá vyladit celý proces kolem úzkého místa a vede k jeho maximálnímu využití.
4. Zvětši kapacitu systémového úzkého místa
… no a nyní pokud to ještě nestačí a úzké místo se nepřesunulo jinam, protože v reálném životě většinou nedochází k dokonalému vybalancování kapacit v celém procesu, je na místě uvažovat o investici do stroje, náboru nového pracovníka a podobně… Nicméně výše uvedeným postupem jsme docílili:
– optimalizace úzkého místa „zevnitř“, tedy odstranění neefektivit
– využití tohoto zdroje na „maximum“ podporou z „okolí“
– oddálení investice, většinou značné, do nákupu nových kapacit 😉
5. Pokud bylo vše provedeno správně, vrať se do bodu 1.