Lze kreativitu řídit?
Pro spoustu lidí je to zvláštní, až nesmyslná otázka. Kreativita má přece vznikat svobodně – bez tlaku, bez pravidel, bez řízení.
Přesto právě tam, kde se kreativita „nechává vzniknout“, většinou nevznikne nic použitelného. Ne proto, že by lidé nebyli kreativní. Ale proto, že si svobodu často pletou s absencí procesu.
Řídit kreativitu neznamená řídit lidi ani jejich nápady. Znamená to vědomě řídit podmínky a proces, ve kterém může kreativní myšlení vzniknout a přerůst v reálnou změnu.
Slovo kreativita se dnes používá skoro na všechno. Od inovací ve firmách přes řešení problémů až po osobní rozvoj. Přesto s ní má spousta lidí i týmů problém.
„Nejsme kreativní.“
„Na to nemáme čas.“
„Tohle u nás nefunguje.“
„Na to nemám buňky.“
Tyto věty zaznívají překvapivě často právě tam, kde by kreativita měla mít největší prostor – u odborníků, techniků, inženýrů a projektových manažerů. U lidí zvyklých přemýšlet systematicky a zodpovědně.
Problém ale většinou není v lidech. Je v tom, jak kreativitu chápeme a jaké podmínky pro ni vytváříme.
Kreativita je svoboda a řízení! Je to rozpor?
Jedna z nejškodlivějších představ je, že kreativita je vrozený dar. Buď ji máš, nebo ne. Druhá, neméně rozšířená představa je, že kreativita znamená bezbřehou volnost, nebo znamená brainstorming, barevné fixy a čekání, že „něco si vymyslíme“.
Tyto přístupy jsou špatné.
V praxi se ukazuje, že kreativita:
- není o množství nápadů
- není o spontánnosti
- není o originalitě za každou cenu
Kreativita je proces. Stejně jako projekt, zlepšování výrobních postupů nebo řešení technického problému.
Proč v praxi kreativita selhává?
Manažerská selhání mohou kreativitu brzdit. Špatně vedené porady, nejasné výstupy nebo absence rozhodnutí dokážou zadusit jakoukoli snahu o změnu.
Jenže v praxi kreativita většinou selhává ještě dřív. Ne proto, že by ji někdo špatně řídil – ale proto, že pro ni nejsou vytvořeny podmínky, aby vůbec mohla vzniknout.
Typicky proto, že:
- není jasně zadán problém, nebo je zadání naopak tak úzké, že už v sobě nese očekávané řešení,
- chybí srozumitelná a měřitelná omezení, o která by se kreativní myšlení mohlo opřít,
- míchá se tvorba nápadů s jejich hodnocením, takže kreativita končí dřív, než začne,
- očekává se kreativita bez metody a bez vědomého vedení procesu.
Tyto příčiny spolu souvisejí a v praxi se často kombinují. V dalších článcích se na ně podíváme podrobněji a ukážeme si, jak s nimi pracovat tak, aby kreativita nebyla náhoda, ale řízený proces.
Pokud někde dlouhodobě nevznikají nové nápady, není to tím, že by lidé nebyli kreativní. Většinou chybí proces a schopnost ho vědomě použít.
Tento seriál je pokusem ho krok za krokem postavit.
Řízená kreativita
Řídit kreativitu neznamená řídit lidi ani jejich nápady. Znamená to vědomě řídit podmínky a proces, ve kterém může kreativní myšlení vzniknout a přerůst v reálnou změnu.
Zkušenost z praxe ukazuje, že každý smysluplný kreativní výstup – ať už u jednotlivce nebo v týmu – má vždy čtyři základní prvky:
- Jasně pojmenovaný problém – aby bylo zřejmé, co vlastně řešíme a proč. Bez něj se kreativita rychle rozpadá do nahodilých nápadů.
- Omezení – která dávají myšlení tvar a směr. Právě jasná, pochopitelná a měřitelná omezení vytvářejí napětí, vůči němuž může kreativita pracovat.
- Zvolenou metodu – protože kreativní myšlení není jen spontánní improvizace, ale činnost, kterou lze cíleně strukturovat a podporovat konkrétními postupy.
- Rozhodnutí – bez kterého zůstávají i dobré nápady pouze na papíře.
Tyto čtyři prvky nejsou teorií, ale společným jmenovatelem situací, kdy kreativita skutečně vedla ke změně. Pokud některý z nich chybí, vznikají buď nerealizovatelné nápady, nebo řešení, která se do praxe nikdy nepřetaví.
(Klikni na schéma, otevře se zvětšené)
Kam nás tento seriál dovede...
Tento seriál nebude o hledání „správných nápadů“ ani o inspiraci pro inspiraci. Je o tom, jak s kreativitou pracovat vědomě, ať už řešíš konkrétní problém sám, nebo vedeš tým, který má přicházet s novými přístupy a řešeními.
Postupně se podíváme na to, jak kreativita skutečně funguje – kdy vzniká, kdy se blokuje a proč se v některých situacích vůbec neobjeví. Ukážeme si rozdíly mezi individuální a týmovou kreativitou, roli omezení, která kreativitu nespoutávají, ale naopak spouštějí, a důvody, proč běžné přístupy, jako je brainstorming, často selhávají.
V dalších článcích půjdeme od principů ke konkrétním metodám. Ne jako k univerzálním receptům, ale jako k nástrojům, které pomáhají kreativitu vyvolat a strukturovat – například SCAMPER, reverzní myšlení, myšlenkové mapy, brainwriting nebo vybrané principy TRIZ. Každý díl se zaměří na jeden problém a jeden postup, který dává smysl v praxi, ne jen na papíře.
Cílem není naučit se „být kreativní“, ale umět s kreativitou pracovat. Tak, aby nebyla náhodou, ale součástí způsobu, jak přemýšlíš, rozhoduješ se a řešíš problémy.
Než k vám připluje pokračování tohoto seriálu a budeme se zabývat nastavením Rámce kreativního přemýšlení, zkuste něco sami za domácí úlohu 😉 :
Vezměte si jeden problém, který aktuálně řešíte, a než ho začnete řešit, odpovězte si (klidně i písemně) na následující:
- Co je skutečný problém, ne jeho důsledek?
- Jaké máte omezení? (čas, peníze, vůle jiných lidí)
- Co už automaticky považujete za „dané“, aniž by to někdo vyslovil? (tady bych dal tři !!!)
… a v rámci tréninku třeba začněte chodit do práce jinou cestou… 🙂
Čas do vydání dalšího dílu o KREATIVITĚ
Pokud někde dlouhodobě nevznikají nové nápady, není to tím, že by lidé nebyli kreativní. Většinou chybí proces a schopnost ho vědomě použít.
Tento seriál je pokusem ho krok za krokem postavit.
Zda postupně naleznete navazující příspěvky seriálu…
