Když se ve firmě něco pokazí, bývá první reflex jasný: najít viníka.
Je to rychlé, jednoduché a na první pohled to dává manažerský pocit „řešení“.
Jenže právě v tom je ta past. Ve chvíli, kdy označíme chybu jako „lidskou“, proces se tím zabetonuje ve svém současném stavu. Nic se nemění. Chyba se vrátí – jen v jiném čase a s jiným člověkem.
Firma tak platí dvakrát: jednou za samotnou chybu a podruhé za promarněnou příležitost nápravy procesu.
Firmy, kde se hledá viník místo příčiny, mají společné znaky:
– Když se udělá chyba, řeší se „kdo to udělal“.
– Když se objeví dlouhodobý problém, argumentuje se: „To byla chyba operátora.“
– Když se objeví odchylka, první návrh zní: „Přitvrdíme kontrolu.“
Tím se vzniklá chyba nebere jako symptom, ale jako osobní selhání.
A dokud se takto přemýšlí, není možné pohnout procesem.
Mnoho manažerů má pocit, že „přísnější kontrola“ je levnější než investovat do úpravy procesu.
Ve skutečnosti je to přesně naopak.
➤ Opakované vady (stejná chyba u různých lidí → signál procesní slabiny).
➤ Reklamace, ztracené zakázky, zmetkovitost.
➤ Nárůst kontrol, které neřeší příčinu, jen prodražují provoz.
➤ Interní friction (tření) – čas manažerů na vyšetřování „kdo za to může“.
➤ Odchod lidí, kteří nechtějí pracovat v prostředí obviňování.
Každé takové „alibi“ stojí peníze – jen se to nepromítne do jedné faktury, ale pomalu eroduje efektivitu firmy.
Z praxe (výroba, logistika, administrativa) se stále dokola objevují tytéž scénáře:
➤ Operátor udělá stejnou chybu jako jeho kolega o týden dříve.
→ Proces není odolný.
➤ Administrativa přehlédne položku, protože je ukrytá v přeplněné tabulce.
→ Design nástroje selhává, ne člověk.
➤ Technik zapomene krok, který není nikde jasně popsán.
→ Chybí standard, ne disciplína.
➤ Nováček nezvládne zaskakování u stroje.
→ Proces počítá s nadstandardně zkušeným člověkem.
Chyba je vždy výstup. A výstup je vždy výsledkem procesu, ne konkrétní osoby.
Co si o tom myslíte?
➡️ „Lidský faktor ve firmách – proč nejde o chybu člověka, ale procesu“
Jednoduchá pomůcka pro manažery i mistry v provozu:
Kdo to udělal?
Co v našem procesu umožnilo, že se to stalo?
Zní to jako maličkost, ale přepne to úplně celé myšlení.
Každá varianta „hledání viníka“ zavírá dveře ke zlepšení.
Každá varianta „co v procesu?“ je otevírá.
Odkaz:
➡️ „Řízení změn ve firmách – praktický přístup pro manažery“
➡️ „Jak správně hledat příčinu problému (5× Proč / Root Cause)“
Manažer si položí tři otázky:
1. Opakuje se stejná chyba u různých lidí?
2. Existuje workaround? (cár papíru, fixem dopsaná poznámka, postup „já ti to ukážu“).
3. Musí být člověk hyperpozorný, aby uspěl?
Pokud na něco z toho odpoví „ano“, problém není lidský, ale procesní.
Kultura viny dává firmě krátkodobý pocit kontroly, ale dlouhodobě je to nejdražší forma nečinnosti.
Uznat, že za opakované chyby nemůže člověk, ale proces, není slabost managementu.
Je to jeden z nejúčinějších způsobů, jak zvýšit efektivitu, kvalitu i ziskovost.
Chyba není hrozba. Je to data.
A data jsou začátek zlepšení.
Lze kreativitu řídit? Ano – když řídíš podmínky a proces. 4 prvky:…
Read MoreLze kreativitu řídit? Ano – když řídíš podmínky a proces. 4 prvky:…
Read MoreKultura viny ve firmách často zakrývá skutečné procesní selhání. Místo hledání viníka…
Read More
1. Najdi úzké místo v systému
a. Najdi / definuj hranice systému. Mohou být určeny účelem systému, odpovědností nebo vlivem na systém.
b. Systém musí být definován tak aby vytvářel souvislou řadu činností (včetně případného větvení a opětovného slučování)
c. Definuj vstupy a výstupy systému
d. …a nyní by je možné na základě pozorování systému za různých systuací určit Nejužší místo systému.
2. Najdi způsob, jak maximálně rozšířit úzké místo, tj. maximálně využít
a. Často je úzké místo úzkým místem z důvodu nedostatečné kapacity, v tuto chvíli je jedno proč tomu tak je, ale projevuje se to frontou požadavků, dlouhou a proměnlivou dobou odbavení požadavku, či prostoji u kroku následujícího po úzkém místě. Pak je třeba provést analýzu pracovního postupu a zjistit časovou strukruru.
b. Když víte jak je využíván či nevyužíván zdroj (úzké místo) v čase, zkuste najít způsob jak zvýšit jeho efektivitu (zlepšit postupy, posílit ve správný čas kapacitu, použít postupy průymslového inřenýrstvý jako je např. SMED
c. cílem tohoto kroku je zbavit se všech neproduktivních činností (ty co nepřidávají hodnotu) a ty činnosti které přidávají hodnotu zproduktivnit. Nyní když v rámci úzkého místa jsme uděali vš co se dalo a stéle ještě nemáme dost kapacity a úzké místo je stále úzkým místem, je čas se podívat do okolí.
3. Podřiď celé okolí úzkému místu
a. Zdroj který jsme identifikovali jako úzké místo je to co limitoje výkon celého systému a jako takový je pro nás velmi cenný, proto je často výhodnější podřídit mu „okolí“ tedy činnosti před a za úzkým místem tak, aby ho podporovali a to i za cenu poklesu produktivity na okolních činnostech.
b. Často jde o to, aby úzkémísto nemuselo čekat na „někoho dalšího“. To jde zajistit několika způsoby:
– přesnějším plánováním „dodavatelských zdrojů“ v čase (jak externích tak interních vztahů)
– posílením kapacity dodavatelských zdrojů
– vytvořením vyrovnávacího skladu před úzkým místem
V tomto případě se často hovoří o tzv. Lanu a Bubnu (Rope and Drum). Tato metoda pomáhá vyladit celý proces kolem úzkého místa a vede k jeho maximálnímu využití.
4. Zvětši kapacitu systémového úzkého místa
… no a nyní pokud to ještě nestačí a úzké místo se nepřesunulo jinam, protože v reálném životě většinou nedochází k dokonalému vybalancování kapacit v celém procesu, je na místě uvažovat o investici do stroje, náboru nového pracovníka a podobně… Nicméně výše uvedeným postupem jsme docílili:
– optimalizace úzkého místa „zevnitř“, tedy odstranění neefektivit
– využití tohoto zdroje na „maximum“ podporou z „okolí“
– oddálení investice, většinou značné, do nákupu nových kapacit 😉
5. Pokud bylo vše provedeno správně, vrať se do bodu 1.